Книга: О Китае
Назад: Что делать дальше?
Дальше: Примечания

Примечания

1

В переводе на русский язык будет использоваться привычное для русскоязычного читателя имя Сунь-цзы. – Примеч. пер.

2

John W. Garver. China's Decision for War with India in 1962 in Alastair Iaian Johnston and Robert S. Ross, eds., New Directions in the Study of China's Foreign Policy (Stanford: Stanford University Press, 2006), 116, цитируется Sun Shao and Chen Zibin, Ximalaya shan dexue: Zhong Yin zhanzheng shilu [Snows of the Himalaya Mountains: The True Record of the China-India War] (Taiyuan: Bei Yue Wenyi Chubanshe, 1991), 95; Wang Hongwei, Ximalaya shan qingjie: Zhong Yinguanxiyanjiu [The Himalayas Sentiment: A Study of China-India Relations] (Beijing: Zhongguo Zangxue Chubanshe, 1998), 228–230.

3

Официальная историческая наука считает годом падения Цинской династии 1911 год, называвшийся по старому китайскому календарю годом «синьхай», отсюда происходит термин Синьхайская революция, а с 10 октября 1911 года начинает отсчет история Китайской Республики. Акт об отречении последнего императора Цинской династии Пу И был официально подписан 12 февраля 1912 года. – Примеч. пер.

4

«Хуася» и «Чжунхуа» – другие названия в китайском языке, обозначающие Китай.

5

«Ssuma Ch'ien's Historical Records – Introductory Chapter», trans. Herbert J. Allen, The lournal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland (London: Royal Asiatic Society, 1894), 278–280 («Chapter I: Original Records of the Five Gods»).

6

Abbe Regis-Evariste Hue, The Chinese Empire (London: Longman, Brown, Green & Longmans, 1855), as excerpted in Franz Schurmann and Orville Schell, eds., Imperial China: The Decline of the last Dynasty and the Origins of Modern China – The 18th and 19th Centuries (New York: Vintage, 1967), 31.

7

Ло Руаньчжун. «Троецарствие». M. 1984. С. 23.

8

Мао использовал этот пример, чтобы показать, почему Китай выживет даже в ядерной войне. Ross Terrill, Мао: A Biography (Stanford: Stanford University Press, 2000), 268.

9

John King Fairbank and Merle Goldman, China: A New History, 2nd enlarged ed. (Cambridge: Belknap Press, 2006), 93.

10

F. W. Mote, Imperial China: 900-1800(Cambridge: Harvard University Press, 1999), 614–615.

11

Сложная церемониальная система поклонов вассала своему императору; часть того, что называют «китайскими церемониями». – Примеч. пер.

12

Там же. С. 615.

13

Thomas Meadows, Desultory Notes on the Government and People of China (London: W. H. Allen & Co., 1847), as excerpted in Schurmann and Schell, eds., Imperial China, 150.

14

Lucian Pye, «Social Science Theories in Search of Chinese Realities», China Quarterly 132 (1992): 1162.

15

Ожидая, что его коллеги в Вашингтоне стали бы возражать против подобного провозглашения китайской юрисдикции над всем миром, американский посланник в Пекине получил дополнительный перевод и текстовое толкование от местного британского эксперта. Последний объяснил, что обидное выражение – буквально, «чтобы успокоить и обуздать мир» – было стандартной формулировкой и что его письмо Линкольну было фактически (по стандартам китайского двора) особенно скромным документом, состоявшим из выражений, демонстрирующих подлинную доброжелательность. Papers Relating to Foreign Affairs Accompanying the Annual Message of the President to the First Session of the thirty-eighth Congress, vol. 2 (Washington, D.C.: U. S. Government Printing Office, 1864), Document No. 33 («Mr. Burlingameto Mr. Seward, Peking, January 29, 1863»), 846–848.

16

Национальность хань – титульная национальность многонационального Китая. – Примеч. пер.

17

Для гениального подсчета этих достижений западными учеными, весьма (а иногда и излишне) очарованными Китаем, см. Joseph Needham's encyclopedic multivolume Science and Civilization in China (Cambridge: Cambridge University Press, 1954).

18

Fairbankand Goldman, China, 89.

19

Angus Maddison, The World Economy: A Millennial Perspective (Paris: Organization for Economic Cooperation and Development, 2006), Appendix B, 261–263. Следует принять во внимание тот факт, что до начала Промышленной революции общий ВВП был гораздо сильнее привязан к уровню населения; таким образом, Китай и Индия опережали Запад частично за счет их большего населения. Хотел бы поблагодарить Майкла Сембалеста за то, что обратил мое внимание на эти цифры. (Майкл Сембалест – директор по инвестициям банка JPMorgan. – Примеч. пер.)

20

Jean-Baptiste Du Halde, Description geographique, historique, chronologique, politique, etphysique de l'empire de la Chine etde la Tartaric chinoise (La Haye: H. Scheurleer, 1736), переведено и цитируется no: Schurmann and Schell, eds., Imperial China, 71.

21

Francois Quesnay, le despotisme de la Chine, переведено и цитируется no: Schurmann and Schell, eds., Imperial China, 115.

22

Для исследования политической карьеры Конфуция, воплотившей в себе классические китайские оценки, см. Annping Chin, The Authentic Confucius: A Life of Thought and Politics (New York: Scribner, 2007).

23

See Benjamin I. Schwartz, The World of Thought in Ancient China (Cambridge: Belknap Press, 1985), 63–66.

24

Confucius, The Analects, trans. William Edward Soothill (New York: Dover, 1995), 107.

25

Телеология – использование понятия цели для объяснения любых явлений. – Примеч. пер.

26

Cm. Mark Mancall, «The Ch'ing Tribute System: An Interpretive Essay», in John King Fairbank, ed., The Chinese World Order (Cambridge: Harvard University Press, 1968), 63–65; Mark Mancall, China at the Center: 300 Years of Foreign Policy (New York: Free Press, 1984), 22.

27

Ross Terrill, The New Chinese Empire (New York Basic Books, 2003), 46.

28

Fairbank and Goldman, China, 28, 68–69.

29

Masataka Banno, China and the West, 1858–1861: The Origins of the TsungliYamen (Cambridge: Harvard University Press, 1964), 224–225; Mancall, China at the Center, 16–17.

30

Banno, China and the West, 224–228; Jonathan Spence, The Search for Modern China (New York: W. W. Norton, 1999), 197.

31

Owen Lattimore, «China and the Barbarians», in Joseph Barnes, ed., Empire in the East (New York: Doubleday, 1934), 22.

32

Lien-sheng Yang, «Historical Notes on the Chinese World Order», in Fairbank, ed., The Chinese World Order, 33.

33

Китай и соседи в древности и Средневековье (ред. Тихвинский С. Л. М., 1970. Мелихов Г. В. Политика Минской империи в отношении чжурчженей. (1402–1413 гг.). С. 264.

34

Ying-shih Yii, Trade and Expansion in Han China: A Study in the Structure of Sino-Barbarian Economic Relations (Berkeley: University of California Press, 1967), 37.

35

Immanuel C.Y Hsu, China's Entrance into the Family of Nations: The Diplomatic Phase, 1858–1880 (Cambridge: Harvard University Press, 1960), 9.

36

Именно таким образом осуществлялось расширение китайского суверенитета над Монголией (как «Внутренней», так и на различных этапах китайской истории «Внешней») и Маньчжурией, которые изначально являлись колыбелью иностранных завоевателей, основавших династии Юань и Цин.

37

На русский язык эта игра переводится как «облавные шашки». – Примеч. пер.

38

Для поучительных обсуждений этих тем и более полного объяснения правил игры в «вэйци», см. David Lai, «Learning from the Stones: A Go Approach to Mastering China's Strategic Concept, Shi» (Carlisle, Pa.: United States Army War College Strategic Studies Institute, 2004); and David Lai and Gary W. Hamby, «East Meets West: An Ancient Game Sheds New Light on U.S.-Asian Strategic Relations», Korean Journal of Defense Analysis 14, no. 1 (Spring 2002).

39

Имеются убедительные свидетельства того, что «Искусство войны» – это труд более позднего (хотя все еще древнего) автора эпохи Воюющих государств и что он стремился придать своим идеям большую достоверность, соотнеся их к более ранним датам времен Конфуция. Эти факты обобщены Сун-цзы в «Искусстве войны», перевод Samuel В. Griffith (Oxford: Oxford University Press, 1971), Introduction, 1-12; and Andrew Meyer and Andrew Wilson, «Sunzi Bingfa as History and Theory», in Bradford A. Lee and Karl F. Walling, eds., Strategic Logic and Political Rationality: Essays in Honor of 'Michael Handel (London: Frank Cass, 2003).

40

Sun Tzu, The Art of War, trans. John Minford (New York: Viking, 2002), 3.

41

Там же. С. 87–88.

42

Там же. С. 14–16.

43

Там же. С. 23.

44

Там же. С. 6.

45

В северном диалекте китайского языка «ши» произносится примерно как «шир». Иероглиф состоит из двух элементов «обуздать» и «сила».

46

Kidder Smith, «The Military Texts: The Sunzi», in Wm. Theodore de Bary and Irene Bloom, eds., Sources of Chinese Tradition, vol. 1, From Earliest Times to 1600,2nd ed. (New York: Columbia University Press, 1999), 215. Китайский автор Линь Юйтан объяснял «ши» как эстетическое и философское понятие того, как ситуация «станет развиваться… подобно ветру, дождю, наводнению или сражению, ослабеет либо наберет новую силу, прекратится либо будет продолжаться неопределенное время, наберет силу или потеряет ее, в каком направлении будет развиваться и с какой скоростью». Lin Yutang, The Importance of Living (New York: Harper, 1937), 442.

47

Cm. Joseph Needham and Robin D. S. Yates, Science and Civilisation in China, vol. 5, part 6: «Military Technology Missiles and Sieges» (Cambridge: Cambridge University Press, 1994), 33–35, 67–79.

48

Cm. Lai and Hamby, «East Meets West», 275.

49

Georg Wilhelm Friedrich Hegel, The Philosophy of History, в переводе. E. S. Haldane and Frances Simon, цитируется no: Spence, The Search for Modern China, 135–136.

50

История экспансии Цинов в пределах «внутренней Азии» под водительством ряда исключительно способных императоров в деталях изложена в Peter Perdue, China Marches West: The Qing Conquest of Central Eurasia (Cambridge: Belknap Press, 2005).

51

Cm. J. L. Cranmer-Byng, ed., An Embassy to China: Being the journal kept by Lord Macartney during his embassy to the Emperor Ch'ien-lung, 1793–1794 (London: Longmans, Green, 1962), Introduction, 7–9 (цитируется no: the Collected Statutes of the Qing dynasty).

52

«Lord Macartney's Commission from Henry Dundas» (September 8, 1792), in Pei-kai Cheng, Michael Lestz, and Jonathan pence, eds., The Search for Modern China: A Documentary Collection (New York: W. W. Norton, 1999), 93–96.

53

Там же. С. 95.

54

Macartney's Journal, in An Embassy to China, 87–88.

55

Там же. С. 84–85.

56

Alain Peyrefltte, The Immobile Empire (New York: Alfred A. Knopf, 1992), 508.

57

Macartney's Journal, in An Embassy to China, 105.

58

Там же. С. 90.

59

Там же. С. 123.

60

Там же.

61

См. Глава 1 «Уникальность Китая».

62

Macartney's Journal, in An Embassy to China, 137.

63

Первый указ Цяньлуна королю Георгу III (сентябрь 1793) см. Cheng, Lestz, and Spence, eds., The Search for Modern China: A Documentary Collection, 104–106.

64

Второй указ Цяньлуна королю Георгу III (сентябрь 1793) см. in Cheng, Lestz, and Spence, eds., The Search for Modern China: A Documentary Collection, 109.

65

Macartney's Journal, in An Embassy to China, 170.

66

Angus Maddison, The World Economy: A Millennial Perspective (Paris: Organisation for Economic Cooperation and Development, 2006), Appendix В, 261, Table В -18, «World GDP, 2 Countries and Regional Totals, 0-1998 A.D.».

67

Cm. Jonathan Spence, The Search for Modern China (New York: W. W. Norton, 1999), 149–150; Peyrefltte, The Immobile Empire, 509–511; Dennis Bloodworth and Ching Ping Bloodworth, The Chinese Machiavelli: 3000 Years of Chinese Statecraft (New York: Farrar, Straus & Giroux, 1976), 280.

68

Peter Ward Fay, The Opium War, 1840–1842 (Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1975), 68.

69

Peyrefitte, The Immobile Empire, xxii.

70

«Lin Tse-hsu's Moral Advice to Queen Victoria, 1839», in Ssu-yu Teng and John K. Fairbank, eds., China's Response to the West: A Documentary Survey, 1839–1923 (Cambridge: Harvard University Press, 1979), 26.

71

Там же. С. 26–27.

72

Там же. С. 25–26.

73

«Lord Palmerston to the Minister of the Emperor of China» (London, February 20,1840), as reprinted in HoseaBallou Morse, The International Relations of the Chinese Empire, vol. 1, The Period of Conflict, 1834–1860, part 2 (London: Longmans, Green, 1910), 621–624.

74

Там же. С. 625.

75

Memorial to the Emperor, переведено и цитируется no: Franz Schurmann and Orville Schell, eds., Imperial China: The Decline of the last Dynasty and the Origins of Modern China, the 18th and 19th Centuries (New York: Vintage, 1967), 146–147.

76

E. Backhouse and J.O.P Bland, Annals and Memoirs of the Court of Peking (Boston: Houghton Mifflin, 1914), 396.

77

Tsiang Ting-fu, Chung-kuo chin taishih [China's Modern History] (Hong Kong: Li-ta Publishers, 1955), переведено и цитируется no: Schurmann and Schell, eds., Imperial China, 139.

78

Там же. С. 139–140.

79

Maurice Collis, Foreign Mud: Being an Account of the Opium Imbroglio at Canton in the 1830s and the Anglo-Chinese War That Followed (New York: New Directions, 1946), 297.

80

Cm. Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 27–29.

81

Конвенция названа по имени артиллерийского форта на острове Чуаньби (диалектное название Чуэньпи), в котором велись тогда переговоры между англичанами и китайцами. – Примеч. пер.

82

Immanuel C.Y Hsu, The Rise of Modern China, 6th ed. (Oxford: Oxford University Press, 2000), 187–188.

83

Spence, The Search for Modern China, 158.

84

John King Fairbank, Trade and Diplomacy on the China Coast: The Opening of the Treaty Ports, 1842–1854 (Stanford: Stanford University Press, 1969), 109–112.

85

«Ch'i-ying's Method for Handling the Barbarians, 1844», as translated in Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 38–39.

86

Там же. С. 38. См. также Hsu, The Rise of Modern China, 208–209. Копия этой памятной записки была обнаружена через несколько лет после захвата англичанами официальной резиденции в Гуанчжоу. Опозоренный после разоблачения ее содержания на переговорах 1858 года Ци Ин сбежал. За то, что он покинул официальные переговоры без высочайшего разрешения, Ци Ин был приговорен к смертной казни. Из уважения к его высокому положению ему было «позволено» совершить самому процедуру удушения шелковым шнурком.

87

По названию узкого пролива в дельте реки Жемчужной под названием Хумэнь, или Ворота тигра, при ее впадении в Южно-Китайское море, вблизи города Гуанчжоу (В российской историографии дополнительный договор к Нанкинскому договору 1842 года называют Хумэньским договором 1843 года – западные наименования: Боуг, или Бокка тигр). Одним из берегов этого пролива является упомянутый ранее остров Чуаньби. – Примеч. пер.

88

Meadows, Desultory Notes on the Government and People of China, in Schurmann and Schell, eds., Imperial China, 148–149.

89

Cm. Morse, The International Relations of the Chinese Empire, vol. 1, part 2, 632–636.

90

См. Там же. Part 1,309–310; Qianlong's Second Edict to King George III, in Cheng, Lestz, and Spence, The Search for Modern China: A Documentary Collection, 109.

91

«Wei Yuan's Statement of a Policy for Maritime Defense, 1842», в: Ssu-yu Teng and John K. Fairbank, eds., China's Response to the West: A Documentary Survey, 1839–1923 (Cambridge: Harvard University Press, 1979), 30.

92

Там же. С. 31–34.

93

Там же. С. 34.

94

Имеются разные варианты относительно того, представляет ли включение статьи о наиболее благоприятствуемой нации в этих первоначальных договорах согласованную китайскую стратегию или это был тактический недосмотр. Один ученый отмечает, что в некотором плане это уменьшало возможности маневрирования цинского двора на последующих переговорах с иностранными державами, так как любая западная держава могла быть уверена в том, что она получит выгоды, предоставленные ее соперникам. С другой стороны, практическим результатом этого было недопущение получения каким-то одним колонизатором доминирующего экономического положения – совсем не таким был опыт многих соседних стран в этот же период. См. Immanuel C. Y. Hsu, The Rise of Modern China, 6th ed. (Oxford: Oxford University Press, 2000), 190–192.

95

«Wei Yuan's Statement of a Policy for Maritime Defense», в: Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 34.

96

Prince Gong (Yixin), «The New Foreign Policy of January 1861», в: Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 48.

97

Macartney's Journal, in J. L. Cranmer-Byng, ed., An Embassy to China: Being the journal kept by lord Macartney during his embassy to the Emperor Ch'ien-lung, 1793–1794(London: Longmans, Green, 1962), 191,239.

98

John King Fairbank and Merle Goldman, China: A New History, 2nd enlarged ed. (Cambridge: Belknap Press, 2006), 216. Об истории Тайпинского восстания и его харизматического лидера Хун Сюцюаня см. Jonathan Spence, God's Chinese Son (New York: W. W. Norton, 1996).

99

Hsu, The Rise of Modern China, 209.

100

Там же. С. 209–211.

101

Brace Elleman, Modern Chinese Warfare, 1795–1989 (New York: Routledge, 2001), 48–50; Hsu, The Rise of Modern China, 212–215.

102

Mary C. Wright, The Last Stand of Chinese Conservatism: The T'ung-Chih Restoration, 1862–1874, 2nd ed. (Stanford: Stanford University Press, 1962), 233–236.

103

Hsu, The Rise of Modern China, 215–218.

104

Комментируя с сарказмом потерю Владивостока 115 лет назад (и в связи с встречей в верхах между президентом Фордом и генеральным секретарем ЦК КПСС Л. И. Брежневым в этом городе), Дэн Сяопин сказал мне, что разные названия этого города, данные китайцами и русскими, отражали их соответствующие цели: название на китайском языке примерно означало город «Залива трепангов», а русское название означало «Владеть Востоком». «Я не думаю, что есть какое-то другое значение, кроме того, что есть на самом деле», – добавил он.

105

«The New Foreign Policy of January 1861», в: Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 48. Для соблюдения последовательности в данной книге используется современная транскрипция «нянь» вместо широко употреблявшейся во времена публикации цитируемой книги транскрипции «нень». Смысл слова в китайском языке остается таким же.

106

Там же.

107

Там же.

108

Там же.

109

Christopher A. Ford, The Mind of Empire: China's History and Modern Foreign Relations (Lexington: University of Kentucky Press, 2010), 142–143.

110

Я в большом долгу перед моим коллегой послом Дж. Стэплтоном Роем за то, что он обратил мое внимание на этот момент с языковой точки зрения.

111

Это описание карьеры Ли Хунчжана почерпнуто у: William J. Hail, «Li Hung-Chang», в: Arthur W Hummel, ed., Eminent Chinese of the Ch'ing Period (Washington, D.C.: U. S. Government Printing Office, 1943), 464–471; J.O.P Bland, Li Hung-chang (New York: Henry Holt, 1917); and Edgar Sanderson, ed., Six Thousand Years of World History, vol. 7, Foreign Statesmen (Philadelphia: E. R. DuMont, 1900), 425–444.

112

Hail, «LiHung-Chang», в: Hummel, ed., Eminent Chinese of the Ch'ing Period, 466.

113

«Excerpts from Tseng's Letters, 1862», переведено и цитируется по: Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 62.

114

Li Hung-chang, «Problems of Industrialization», в: Franz Schurmann and Orville Schell, Imperial China: The Decline of the Last Dynasty and the Origins of Modern China, the 18th and 19th Centuries (New York: Vintage, 1967), 238.

115

Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 87.

116

«Letter to Tsungli Yamen Urging Study of Western Arms», in ibid., 70–72.

117

«Li Hung-chang's Support of Western Studies», in ibid., 75.

118

Там же.

119

Там же.

120

Цитируется по: Wright, The Last Stand of Chinese Conservatism, 222.

121

Цитируется no: Jerome Chen, China and the West: Society and Culture, 1815–1937(Bloomington: Indiana University Press, 1979), 429.

122

Согласно «Летописи законного престолонаследия божественных соверенов» XIV века (широко растиражированный мозговым центром министерства образования Японии в 1930-е годы труд), «Япония – божественная страна. Ее основы были заложены божественным предком, и Богиня Солнца позволила своим потомкам править страной всегда и во веки веков. Это поистине только наша страна. И ничего подобного не может быть ни в какой чужой земле. Именно поэтому ее называют божественной страной». John W Dower, War Without Mercy: Race and Power in the Pacific War (New York: Pantheon, 1986), 222.

123

Cm. Kenneth B. Pyle, Japan Rising (New York: Public Affairs, 2007), 37–38.

124

Cm. Karel van Wolferen, The Enigma of Japanese Power: People and Politics in a Stateless Nation (London: Macmillan, 1989), 13.

125

О классической концепции порядка принесения даров см. Michael R. Auslin, Negotiating with Imperialism: The Unequal Treaties and the Culture of Japanese Diplomacy (Cambridge: Harvard University Press, 2004), 14; and Marius B. Jansen, The Making of Modern Japan (Cambridge: Belknap Press, 2000), 69.

126

Jansen, The Making of Modern Japan, 87.

127

Японцы так назвали эти суда, поскольку это были пароходы, выпускающие черный дым. – Примеч. пер.

128

Цитируется по: Chen, China and the West, 431.

129

Masakazu Iwata, Okubo Toshimichi: The Bismarck of Japan (Berkeley: University of California Press, 1964), цитируется Wang Yusheng, China and Japan in the Last Sixty Years (Tientsin: Та Kung Pao, 1932–1934).

130

Поводом для кризиса 1874 года послужило кораблекрушение судна с островов Рюкю и высадка команды на юго-восточный берег Тайваня, где матросы были убиты тайваньскими аборигенами. Когда Япония потребовала в жестких тонах выплатить компенсацию, Пекин вначале ответил, что он не несет юридической ответственности за некитаизированные племена. В соответствии с традиционными китайскими воззрениями, в этом была определенная логика: «варвары» не входили в зону ответственности Пекина. Если рассуждать в современных юридических и политических терминах, то тут, конечно, был сделан большой просчет: это означало, что Китай не осуществляет полную власть над Тайванем. Япония ответила организацией карательной экспедиции на остров, чему цинские власти оказались неспособными воспрепятствовать. Токио потребовал от Пекина выплатить контрибуцию, которую богатая империя того времени была готова заплатить, но из-за которой не была готова воевать. (Alexander Michie, An Englishman in China During the Victorian Era, vol. 2 [London: William Blackwood & Sons, 1900], 256.) Кризис дополнительно усугубился еще и тем, что Пекин и Токио высказывали притязания на острова Рюкю как на страну-данника; после кризиса эти острова отошли к Японии. См. Hsu, The Rise of Modern China, 315–317.

131

Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 71.

132

Цитируется no: Bland, Li Hung-chang, 160.

133

Там же. С 160–161.

134

Вдовствующая императрица Цы Си приказала построить мраморный павильон в виде корабля на озере в летней резиденции в Ихэюань. – Примеч. пер.

135

«Text of the Sino-Russian Secret Treaty of 1896», в: Teng and Fairbank, eds., China's Response to the West, 131.

136

Bland, Li Hung-chang, 306.

137

Об этих событиях и о рассуждениях при китайском дворе см.: Hsu, The Rise of Modern China, 390–398.

138

В противоположность прежним контрибуциям иностранные державы позднее отказались от большей части контрибуций из-за «боксерского восстания» или перенацелили ее, вложив в благотворительные фонды в самом Китае. Соединенные Штаты вложили часть своих контрибуций в строительство университета Цинхуа в Пекине.

139

10 октября 1911 года в Китае произошла «Синьхайская революция» (по названию года в китайском календаре), 100-летие которой отмечается в этом году, и была образована Китайская Республика. 12 февраля 1912 года был подписан эдикт об отречении последнего императора малолетнего Пу И. – Примеч. пер

140

Эти действия изложены с величайшей подробностью в: Scott А. Boorman, The Protracted Game: A Wei-ch 'i Interpretation of Maoist Revolutionary Strategy (New York: Oxford University Press, 1969).

141

Jonathan Spence, The Search for Modern China (New York: W. W. Norton, 1999), 485.

142

О высказываниях Мао относительно Цинь Шихуана см., например, «Talks at the Beidaihe Conference: August 19,1958», in Roderick MacFarquhar, Timothy Cheek, and Eugene Wu, eds., The Secret Speeches of Chairman Mao: From the Hundred Flowers to the Great Leap Forward (Cambridge: Harvard University Press, 1989), 405; «Talks at the First Zhengzhou Conference: November 10, 1958», in MacFarquhar, Cheek, and Wu, eds., The Secret Speeches of Chairman Mao, 476; Tim Adams, «Behold the Mighty Qin», The Observer (August 19, 2007); and Li Zhisui, The Private Life of Chairman Mao, trans. Tai Hung-chao (New York: Random House, 1994), 122.

143

Andre Malraux, Anti-Memoirs, trans. Terence Kilmartin (New York: Henry Holt, 1967), 373–374.

144

«Speech at the Supreme State Conference: Excerpts, 28 January 1958», в: Stuart Schram, ed., Mao Tse-tung Unrehearsed: Talks and Letters: 1956–1971 (Harmondsworth: Penguin, 1975), 92–93.

145

«On the People's Democratic Dictatorship: In Commemoration of the Twenty-eighth Anniversary of the Communist Party of China: June 30, 1949», Selected Works of Mao Tse-tung, vol. 4 (Peking: Foreign Languages Press, 1969), 412.

146

«Sixty Points on Working Methods – A Draft Resolution from the Office of the Centre of the CPC: 19.2.1958», в: Jerome Chen, ed., Mao Papers: Anthology and Bibliography (London: Oxford University Press, 1970), 63.

147

Там же. С. 66.

148

«The Chinese People Have Stood Up: September 1949», in Timothy Cheek, ed., Mao Zedong and China's Revolutions: A Brief History with Documents (New York: Palgrave, 2002), 126.

149

См. M. Taylor Fravel, «Regime Insecurity and International Cooperation: Explaining China's Compromises in Territorial Disputes», International Security 30, no. 2 (Fall 2005): 56–57; «A Himalayan Rivalry: India and China», The Economist 396, no. 8696 (August 21, 2010), 17–20.

150

Zhang Baijia, «Zhou Enlai – The Shaper and Founder of China's Diplomacy», in Michael H. Hunt and Niu Jun, eds., Toward a History of Chinese Communist Foreign Relations, 1920s – 1960s: Personalities and Interpretive Approaches (Washington, D.C.: Woodrow Wilson International Center for Scholars, Asia Program, 1992), 77.

151

Charles Hill, Grand Strategies: Literature, Statecraft, and World Order (New Haven: Yale University Press, 2010), 2.

152

Мао Цзэдун. Облака в снегу: Стихотворения/Мао Цзэдун. Пер. с китайского А. В. Панцова. – Москва. 2010. «Memorandum of Conversation: Beijing, July 10, 1971, 12:10 – 6 p.m.», in Steven E. Phillips, ed., Foreign Relations of the United States (FR US), 1969–1976, vol. 17, China 1969–1972 (Washington, D.C.: U. S. Government Printing Office, 2006), 404. Чжоу Эньлай цитировал эти строчки во время одной из наших первых встреч в Пекине в июле 1971 года.

153

John W Garver, «China's Decision for War with India in 1962», in Alastair Iain Johnston and Robert S. Ross, eds., New Directions in the Study of China's Foreign Policy (Stanford: Stanford University Press, 2006), 107.

154

Li, The Private Life of Chairman Mao, 83.

155

Мао Цзэдун. Избранные произведения. Пекин. 1977. Т. V. С. 503.

156

Edgar Snow, The Long Revolution (New York: Random House, 1972), 217.

157

Lin Piao [Lin Biao], Long Live the Victory of People's War! (Peking: Foreign Languages Press, 1967), 38 (статья была первоначально опубликована 3 сентября 1965 года в газете «Жэньминь жибао»).

158

Kuisong Yang and Yafeng Xia, «Vacillating Between Revolution and Detente: Mao's Changing Psyche and Policy Toward the United States, 1969–1976», Diplomatic History 34, no. 2 (April 2010).

159

Chen Jian and David L. Wilson, eds., «All Under the Heaven Is Great Chaos: Beijing, the Sino-Soviet Border Clashes, and the Turn Toward Sino-American Rapprochement, 1968–1969», Cold War International History Project Bulletin 11 (Washington, D.C.: Woodrow Wilson International Center for Scholars, Winter 1998), 161.

160

Michel Oksenberg, «The Political Leader», in Dick Wilson, ed., Mao Tse-tung in the Scales of History (Cambridge: Cambridge University Press, 1978), 90.

161

Stuart Schram, The Thought of Mao Tse-Tung (Cambridge: Cambridge University Press, 1989), 23.

162

Мао Цзэдун. Избранные произведения. Пекин. 1969. Т. II. С. 383.

163

John King Fairbank and Merle Goldman, China: A New History, 2nd enlarged edition (Cambridge: Belknap Press, 2006), 395.

164

«Memorandum of Conversation: Beijing, Feb. 21, 1972, 2:50-3:55 p.m.», FRUS 17,678.

165

Мао Цзэдун. Избранные произведения. Пекин. 1969. Т. III. С. 352.

166

Русско-китайские отношения в XX веке. Документы и материалы. 1946 – февраль 1950. Кн. 2:1949 – февраль 1950 г. М., 2005. С. 229.

167

Strobe Talbott, trans, and ed., Khrushchev Remembers: The Last Testament (Boston: Little, Brown, 1974), 240.

168

Русско-китайские отношения в XX веке. С. 229.

169

Там же.

170

Там же. С. 230.

171

Там же.

172

См. Глава 6 «Конфронтация Китая с обеими сверхдержавами».

173

«Appendix D to Part II–China: The Military Situation in China and Proposed Military Aid», в: The China White Paper: August 1949, vol. 2 (Stanford: Stanford University Press, 1967), 814.

174

«Letter of Transmittal: Washington, July 30, 1949», in The China White Paper: August 1949, vol. 1 (Stanford: Stanford University Press, 1967), xvi.

Назад: Что делать дальше?
Дальше: Примечания